Únor 2012

Total incompetence

26. února 2012 v 21:29 | Erizu |  Myšlenky a "umění"
No super, projednou jsem chtěla zkrášlit svůj blog trochou hudby a krásných chlapů... a ukazuje se, že život je pro mne prostě bojem proti počítačům :D buď mě nemá rád blog.cz, youtube nebo stále neovládám umění kopírovat & vložit, ale žádné video sem prý nedám *goes to shoot herself*

Creepy Heads ♥

8. února 2012 v 20:01 | Erizu |  BJD
Say hi to Adolte and Adarte - my cute little twin heads :D
My daring plan is to do their face-up on my own... somehow, I have a feeling it will end in tears :D


BO Alice & Sebastian (PW Lady Alice & Rabbit Goon in Wickedland)

8. února 2012 v 13:49 | Erizu |  BJD
Má lenost mi nedovolovala zveřejnit box opening mých miláčků, kteří přišli už před Vánoci, ale teď mě skolila chřipka. To znamená, že je mi tak špatně, že nemám sílu ani zvednout ruku a cítím, že můj konec se blíží. A tak jsem si řekla, že když mám zemřít, tak aspoň u psaní tohoto článku :D

Alice a Sebastian jsou od korejské BJD společnosti Peak's Woods, kterou jsem poznala přes DoA, a jejich panenky mne okamžitě okouzlily. Jejich přístup byl úplně úžasný, a to i přes očividnou nekompatibilnost našich e-mailů :D Po objednání mi napsal umělec, který jejich BJD tvaruje a dělá face-up a ptal se, jestli mám nějaké speciální požadavky. Také mi řekl, že Alenčiny oči, které nebyli zahrnuty v základním setu, si objednávat nemusím, pošlou mi je zdarma. Super. Čekací doba byla něco krátce přes měsíc a po odeslání šlo vše jak po másle... až k českým hranicím, kde nastaly problémy :DD Velice mě potěšilo, že hodnotu zásilky snížili o více, než 800 USD (což mi tady nebylo nic platné, protože to stejnak bylo přes hranici 30 USD a tím bych chtěla opět poděkovat Kitsu za její pomoc, protože jinak bych se nedoplatila).

K samotným BJD nemám skoro žádné výhrady - kvalita úžasná, krásně pózují, každá má další dva páry rukou. Snad jen nevybroušené spoje na rukou, ale to není žádná katastrofa. A Alenčina paruka je z nádherně hebkého materiálu, který bohužel velice rychle pelichá.

Jen tak mimochodem musím poznamenat, že mám zřejmě nějaké štěstí na příjezdy mých BJD - MeiJun přišel na Halloween, Alice se Sebastianem 22. prosince (a to za dosti dramatických okolností :D) a mé dvě hlavičky (pracovní jména Tweedledum a Tweedledee :DD) těsně po Novém roce. Co bude příště... Valentýn? :D

Teď už k fotkám... upozorňuji na jejich naprosto mizernou kvalitu, bylo už celkem pozdě večer a můj foťák to nezvládal. V blízké budoucnosti by měli být lepší fotky.

Zima, zima, kurňa, to je zima!!

3. února 2012 v 22:27 | Erizu |  Myšlenky a "umění"
Tak jsem nějak doufala, že můj druhý článek bude o box openingu mých nových (no, teď už ne tak moc nových :D) resinových miláčků. Kvůli tomu jsem ani nezveřejnila mé zápisky opilce, který během mrazů vymetá bary na 12 cm vysokých jehlových podpatcích (a věřte mi, byla to sranda - málem jsem přišla o oko :D). Alas, nic v mém životě nejde podle plánu a můj dnešní výlet do garáže byl natolik silný zážitek, že jsem nemohla odolat. Takže jediné, čeho se dočkáte (teda pokud to někdo čte) jsou opět mé kecy. Otrava co? :D

Takže první upřesním důvody, proč jsem se večer při -20°C vypravila do garáže. Jakožto potomek našeho rodového stařešiny (čti: mého otce) jsem povinna v jeho nepřítomnosti či nepříčetnosti zajistit přísun potravy a pití. A jelikož můj otec není jako ostatní lidé, kteří nakoupí, zastaví před barákem a vynesou nákup nahoru, tak se pro potravu a pití a vůbec všechno musí až do naší garáže (ne, bohužel nebydlím v rodiném domku, takže garáž je asi 10 minut chůze od baráku). Normálně tuto svou povinnost plním velice nerada, ale byla jsem zlákána vidinou jablečného moštu, na který já slyším velice dobře :D - tady máte můj důvod.

Podívala jsem se na teploměr (brrr) a na souvislou vrstvu ledu pokrývající... no všechno :D... navlékla tři vrstvy oblečení, nahodila svůj 50L batoh, zašněrovala své trekové boty a řekla si, že to bude pěkná procházka v příjemném mrazíku :D
Tuto mylnou domněnku jsem opustila hned, co mi mráz dal doslova pěstí, když jsem otevřela vstupní dveře. DUH.
Při cestě jsem přišla na některé mnou dosud neobjevené fakty. Zaprvé, krk mi může zmrznout i zevnitř, a to i přesto, že kolem něj mám omotané dvě šály. Zadruhé, po delším pobytu na mrazu se z mého jazyku stává šmirgl papír. Zatřetí, kurňa, venku je teda pořádná zima!

Po menším souboji se zamrzlými vraty (sama nemohu uvěřit, že jsem vyhrála) jsem byla se svým úkolem skoro hotová - teď už stačilo jen doplazit se domů. Přišla jsem si jako soumar (I mean really, 5 kilo brambor, 5 litrů moštu, 4 2l láhve vody, rajčata mrazem přeměněná na kameny a ještě nějaké to kilíčko mouky) a zima už mi magicky nebyla. Vlastně jsem si přišla stejně uvařená jako v posilovně (a bůh ví, že bych do nějaké už měla zajít). No a přesně napůl cesty jsem zjistila úžasnou věc. Zapomněla jsem na toaleťák. "Tragedy!!" křičeli mi v hlavě Bee Gees.

Nastalo velice působivé morální dilema: vykašlat se na toaleťák a dojít pro něj až zítra, a nebo se pro něj vrátit i přes vzrůstající riziko umrzutí. A i když se mi v hlavě promítala myšlenka, že zítra budu aktivně přispívat ke statistice urmzlých občanů, mé nohy mě nesly zpět do garáže.

Po druhé bitvě s výše zmíněmými vraty mi zbývalo pramálo sil, a když jsem se pomalu šourala zpět domů (teď už i s toaleťákem), tak jsem trpce litovala, že jsem nezůstala ve svém krásném světě lenosti a televizních seriálů, a pomalu začínala přemítat, že svá poslední slova budu muset vyškrábat klíčema do ledu.

Ale jak vidíte, tak ještě žiju a jsem stále stejně ukecaná (nejsem si jistá, zda to je dobře či špatně :D), takže někdy dneska čekejte ten box opening :D

Tadá, Erizu